Čeští vědci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR pomohli najít meteorit v Austrálii
[· 30.9.2009 · autor: RNDr. Pavel Spurný, CSc. · ilustrace: RNDr. Pavel Spurný, CSc. ·]
Meteorit Bunburra Rockhole v okamžiku nálezu v původní pozici.
Meteority jsou jediným dochovaným hmatatelným záznamem o formování naší Sluneční soustavy. Jejich analýzou mohou vědci získat cenné poznatky o tom, jaké podmínky panovaly v počátcích vzniku Sluneční soustavy. Abychom tento obraz mohli správně interpretovat, je velmi důležité také znát, odkud tato tělesa pocházejí a kudy se pohybovala meziplanetárním prostorem, než dopadla na Zem. Tato cenná informace je však známá pouze pro 12 z celkem asi 35.000 dosud klasifikovaných meteoritů. Nejvhodnější způsob, jak původní dráhu těchto těles určit, je pozorování jejich průletu atmosférou (jev bolidu) v tzv. bolidových sítích.
Všechny dosud provozované bolidové sítě byly nebo jsou položeny v obydlených oblastech s relativně bohatou vegetací. Blízkost civilizace sice usnadňuje provoz takové sítě, nicméně vegetace velmi ztěžuje jeden z jejích nejzajímavějších výstupů – možný nález meteoritů. Z tohoto hlediska jedno z nejvhodnějších míst na zeměkouli je Nullarborská planina v jiho-západní Austrálii, která je proslulá tím, že je téměř bez vegetace. Navíc je tato rozsáhlá pouštní oblast o rozloze kolem 200.000 km2 dokonale rovná a s velkým počtem jasných nocí (kolem 300 za rok), což je ideální pro celooblohová pozorování bolidů. Z tohoto důvodu vznikl ambiciózní mezinárodní projekt Pouštní bolidová síť, na kterém spolupracují vědci z Imperial College v Londýně (Dr. P. A. Bland – hlavní díl financování projektu, výzkum meteoritů), Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově (Dr. P. Spurný – instrumentální zajištění a vyhodnocování veškerých napozorovaných dat) a Western Australian Museum v Perthu (Dr. A. Bevan – lokální podpora). Hlavním cílem tohoto projektu je kromě systematického získávání dat o pozorovaných bolidech (poprvé v historii z jižní polokoule) především podstatné rozšíření počtu instrumentálně zaznamenaných pádů meteoritů.
Nový meteorit, o kterém referuje časopis Science a který je nazvaný Bunburra Rockhole, je prvním, jenž vědci po spuštění nové bolidové sítě nalezli. Předcházel mu poměrně nenápadný bolid, který krátce před svítáním v sobotu 21. července 2007 začal svítit nad rozsáhlými oblastmi Nullarborské planiny v Jižní Austrálii. V maximu dosáhl –9. hvězdnou velikost a po téměř pět sekund takto osvětloval pustou pouštní krajinu. Tento průlet zaznamenaly dvě východní automatické stanice Pouštní bolidové sítě, a to jak na fotografický film, tak citlivými fotometry. Bez těchto záznamů by tento úkaz zůstal zcela nepovšimnut, protože byl příliš slabý na to, aby ho zachytily různé globální systémy, a příliš daleko od civilizace, aby byl pozorován náhodnými svědky. Díky záznamům z těchto dvou stanic se ale tento případ stal jedním z nejpřesněji dokumentovaných pádů meteoritu v historii. Z fotografických snímků jsme určili nejen světelnou dráhu tělesa v atmosféře a jeho původní dráhu ve Sluneční soustavě, ale také pádovou oblast, kde měly ležet jeho zbytky ve formě malých meteoritů. To byla v tomto případě velmi složitá úloha, protože těleso pohaslo relativně vysoko, necelých 30 km nad zemským povrchem, a let po temné dráze trval pro nejpravděpodobnější hmotnost meteoritu kolem 100 gramů dlouhých šest minut. Během této doby byly jednotlivé meteority zaneseny výškovým prouděním v atmosféře o mnoho kilometrů dále. Velkým úspěchem tedy je, že všechny tři dosud nalezené meteority o hmotnostech 174, 150 a 15 gramů byly ve vzdálenosti pouze 100 metrů od vypočtené polohy pro odpovídající hmotnosti.
Nullarborská planina v místě nálezu meteoritu (včetne autora výpočtu pádové oblasti a všech dalších parametrů průletu bolidu, Pavla Spurného.)
Hlavní výjimečnost tohoto případu ovšem spočívá ve složení meteoritu a jeho původní dráze. Těleso se totiž před srážkou se Zemí pohybovalo na velmi vzácné dráze typu Aten, kdy naprostá většina jeho dráhy ležela uvnitř dráhy zemské. Z analýzy dráhy meteoritu Bunburra Rockhole vyplývá, že jeho nejpravděpodobnější původ je v nejvnitřnější části pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Všechny ostatní meteority se známou dráhou jsou tělesa, která přiletěla k Zemi z podstatně větší vzdálenosti, z hloubi hlavního pásu planetek.
Podobně vzácný je i meteorit – jedná se o tzv. achondrit a je
klasifikován jako vzácný typ bazaltické vyvřelé horniny, což znamená,
že pochází z relativně velkého tělesa. Z toho vědci usuzují, že jeho
složení spolu s tím, odkud pochází, odpovídá současné teorii o tom,
jak byly formovány terestrické planety, a přináší nám tak mimořádně
cenné informace o těchto dávných procesech.
Podíl českých vědců pod vedením Dr. Pavla Spurného z Astronomického
ústavu AV ČR na tomto výsledku, založeném na intenzivní a dlouhodobé
mezinárodní spolupráci špičkových týmů v oblasti výzkumu bolidů a
meteoritů, je zásadní, a to hned ve dvou rovinách. Celá Pouštní bolidová
síť v JZ Austrálii je založena na plně automatických bolidových
kamerách, které byly vyvinuty Astronomickým ústavem ve spolupráci
s českou firmou Space Devices původně pro pozorování bolidů na území
ČR a střední Evropy, kde jsou úspěšně v provozu už řadu let.
V Austrálii používáme mírně modifikovanou verzi těchto kamer pro práci
v drsných pouštních podmínkách. Druhým neméně důležitým
příspěvkem bylo vlastní určení všech parametrů průletu bolidu. Díky
letitým zkušenostem s tímto druhem pozorování a za použití vlastních
sofistikovaných metod zpracování dat jsme určili velmi přesně jak jeho
dráhu v atmosféře, tak i jeho dráhu ve Sluneční soustavě. Ta patří
k nejpřesněji dosud určeným drahám pro pozorovaný pád meteoritu. Tím
nejdůležitějším příspěvkem však bylo velmi přesné určení pádové
oblasti předpokládaných meteoritů včetně jejich nejpravděpodobnější
velikosti. Skutečnost v podobě nalezených meteoritů v přesně vymezené
oblasti odpovídající daným hmotnostem dokonale potvrdila správnost jak
našich pozorovacích metod, tak i všech výpočetních postupů. Bylo to
teprve popáté v historii a poprvé na jižní polokouli, kdy na základě
předchozích pozorování byl předpovězen pád meteoritu, jeho místo dopadu
a následně také meteorit nalezen. Z těchto pěti případů to byl náš
třetí, což také jasně dokazuje naše dominantní postavení v tomto oboru
na světě. Co je však neméně podstatné, tento případ názorně ukázal,
jak mimořádně cenné i překvapivé výsledky pro poznání našeho
nejbližšího vesmírného okolí mohou dlouhodobá a systematická
pozorování bolidů přinést.
(Zdroj: AVČR.)
[· Komentář ·]
[· další články ·]
[· Z Jugoslávské se stane pěší zóna ·]
[· Komiks tak trochu podle Flauberta ·]