Mechanická Maggie – opravdová superhrdinka
[· 10.12.2008 · autor: koudelka/Jareš · ilustrace: Jaime Hernandez ·]
Nakladatelství BB/art
vydalo teď v listopadu skutečnou pecku – první komiksovou knížku ze
série Love & Rockets nazvanou Mechanická Maggie. Autorem
příběhů „mechanické“ Maggie, její kámošky punkerky Hopey a
dalších ujetých postav obývajících fiktivní čtvrť Hoppers je Jaime
Hernandez, Američan mexického původu, nebo možná Mexičan žijící
v Americe, těžko říct… Sérii Love & Rockets začal Jaime
vytvářet v roce 1981 spolu se svými bratry, Mariem a Gilbertem.
Jaime má z nich asi nejprogresivnější kresebný styl, nebojí se
černých ploch (stínů), které působí překvapivě přirozeně, ačkoli
mnohdy zabírají půlku postavy či jiného zobrazovaného objektu. Stylově
jeho kresba trochu připomíná Sin City, jenže ty jeho příběhy jsou fakt
úplně uhozené, úplně ujeté.
Vyjadřovat se zde k ději či pointám jednotlivých příběhů
nemíním, jelikož to dost dobře nejde. Mám nějak pocit, že tenhle komiks
se člověku buď líbí, nebo nelíbí – někteří lidé nad ním
rozpačitě kroutí hlavou a jaksi ho nechápou, jiné lidi bolí břicho od
smíchu. Já patřím tedy mezi ty druhé.
Způsobem vyprávění komiks Mechanická Maggie malinko
připomíná Tarantinův biják Pulp Fiction, který je vyprávěný
na přeskáčku, dějová linie jako by byla rozkouskovaná a znovu
poskládaná bez ohledu na původní chronologii. I u „Maggie“
se člověk postupně seznamuje s postavami, poznává je a zjišťuje, co
je pro ně typické… to nakonec dojde tak daleko, že si připadáte,
jako byste patřili do té jejich uhozené partičky, takže se pak smějete
absurdním hláškám paranoidní Isabel Reubens či holčičím problémům,
které drsoňky Maggie s Hopey věčně řeší…
Jaime Hernadez se nebojí černých ploch, a je to paráda!
Jednu věc ale opravdu nechápu. Jak je možné, že Jaime Hernandez tak
dobře rozumí ženské duši? Jak mohl stvořit tak realistické postavy?
Odpovědi na tyto a další podobné otázky hledá i Michal Jareš,
který spolupracoval na českém vydání jako redaktor a který
o bratrech Hernandezových, řečených Los Bros, píše v Nezávislé abecedě na serveru
Komiksárium.
cit.:
Jen na úvod kratičká rekapitulace: Jaime Hernandez je nejmladší
z Los Bros (nejstarší Mario, starší Gilbert), pochází z Oxnardu
v Kalifornii a narodil se v roce 1959 (přesné datum se mi
nepodařilo vystopovat). Los Bros jsou spojení se sérií Love & Rockets,
která začala vycházet na počátku 80. let, a patří k tomu
nejryzejšímu z alternativního komiksu vůbec. Jaime bývá narozdíl od
Beta oceňován více za kresbu (černobílou, žeáno), než za příběh.
U Gilberta je to často naopak: má co říct, má možná větší
fantazii, ale s kresbou se tolik nepiplá. Jaime začal
v počátcích své tvorby kopírovat staré mainstreamové komiksy
(třeba tvorbu Jesse Marshe, který kreslil Tarzana), zalíbilo se mu trochu ve
sci-fi, ze které ale dost rychle vycouval: můžeme se o tom přesvědčit
v příběhu „Mechanici“ (Mechanics), který vycházel
v prvních číslech Love & Rockets. Mechanics vyšli také
v roce 1985 samostatně jako třísešitová série, která je dosti
nesmyslně kolorovaná… Sci-fi motivy jsou patrné v sérii Mister
X, která vycházela paralelně s L&R v nezávislém
nakladatelství Vortex v roce 1984. V téhle sérii se ale Jaime moc
dlouho neohřál, i když tam poodhalil i jeden z dalších
možných inspiračních zdrojů – německý expresionismus a „novou
věcnost“.
Vědeckofantastické motivy tu a tam ještě vystrčí růžky v Jaimeho dalších pokračováních ságy o „locas“ ze čtvrti Hoppers 13 – o Maggie a Hopey, kolem kterých se objevují ještě další postavy: Izzy, Penny Century, Ray, Speedy, Doyle… Vedle toho u něj přetrvává alespoň mně poněkud nesrozumitelná záliba ve wrestlingu: tomu je věnována třeba minisérie Whoa, Nellie! (přeložit by se dalo asi jako „Ty brďo!“) z roku 1996. Oproti jeho bratru Gilbertovi je vlastně Jaime průhledný a přehledný. Pořád zkoumá a ukazuje své milované hrdinky v jejich postupném stárnutí a dospělosti. Vztah tloustnoucí Maggie a ironické Hopey není žádná procházka růžovým sadem, časté jsou vzájemné rozchody a neporozumění. Jaime si nic nenamlouvá a je skrze příběhy svých „Locas“ neuvěřitelně upřímný: mohou se nám zdát přitroublé, místy třeba až příliš vulgární nebo povrchní, ale málokdy pochybujete o přirozenosti jejich jednání. Jsou absolutně plastické, chovají se přirozeně lidsky. Jaime je minuciózní pozorovatel i těch nejmenších detailů, a navíc rozumí ženským jako málokterý comixový autor (snad kromě jeho bratra Beta). To je mimochodem jeden z důvodů, proč bylo Love & Rockets tak úspěšné mezi britskou lesbickou scénou…
[· Komentář [1] ·]
[· další články ·]
[· Sólové album Henryho D těsně před dokončením ·]
[· Vánoční dárek pro Applea ·]
Ty jo, vyšla super recenze na „Maggie“ od Tomáše „Hibi“ Matějíčka!
— koudelka 22.01.09 #