Mistr Džošu – komiksové zenové příběhy

[· 20.4.2010 · autor: koudelka · ilustrace: koudelka ·]

Mistr Džošu - obálka

Japonci v době květu sakur slaví svátek Hanami – chodí do rozkvetlých třešňových hájů, kde dělají něco jako pikniky, celý den poklidně sedí a pozorují drobné kvítky třešní.
Vydání Mistra Džošu není důvodem k oslavám pouze pro nakladatelství Dokořán. Svátek kvetoucích broskvoní slaví též internetový časopis Right News, kde tento komiks začal původně vycházet. Předlohou se mu stala sbírka zenových říkadel, básniček a překážek Mrtvá kočka, kterou uspořádal Václav Cílek a v edici Mocca – malá, ale silná káva – vydalo nakladatelství Dokořán. Komiks Mistr Džošu a broskvový sad přináší nicméně i jiné příběhy než ty, které se objevily v Mrtvé kočce, například „Doslov k Básni o prameni Broskvových květů“, jež je jednou z nejčastěji zmiňovaných pasáží rané čínské literatury. Do češtiny převedl tento text Václav Cílek, jehož ochota sdílet své duševní „vlastnictví“ – pokud něco takového vůbec existuje – je pozoruhodná a příkladná.

Autorka komiksu se po uveřejnění prvních pěti příhod zenového mistra Džošu na RN rozhodla Václava Cílka raději požádat o autorské svolení. Postavy v komiksu totiž mluvily jeho slovy. Ovšem, můžete se zeptat: Čí vlastně jsou slova? Patří někomu? Pan Cílek si na těch svých nesedí, ale existují lidé, kteří mají dokonce právníky, a ti jim na nich sedí jako na vejcích! Tihle právníci guglují jména svých klientů na internetu a následně vyhrožují i zcela nekomerčním subjektům žalobami a vysokými pokutami za porušení autorských práv. V případě RN šlo o pokutu ve výši 50 tis. za ocitování pouhé jediné věty, navíc s prokliknutelným odkazem na web autora citace (kde se tato věta objevila). Redakce RN větu obratem odstranila, poslala na adresu právníka omluvu a pokuta se nakonec nekonala; strach z podobných postihů – ať oprávněných či neoprávněných – však zůstal. Proto se autorka obrátila na autora Mrtvé kočky, na pana Václava Cílka, který s použitím „svých slov“ v jejím komiksu neměl sebemenší problém. Naopak, potěšilo jej, že jeho Mrtvá kočka žije a že někoho takto inspirovala, a upozornil na komiks nakladatelství Dokořán. Výsledkem je více než třicet nových komiksových příběhů na 132 stránkách knížky Mistr Džošu a broskvový sad.

Ukázka z příběhu Sója.

Zenové kóany a příhody o zenových mistrech, buddhistických mniších a poutnících jsou dík své stručnosti a pronikavým pointám jako stvořené pro komiksový strip. Samozřejmě, někdy ty pointy nejsou úplně snadno pochopitelné – přinejmenším ne napoprvé. Proto také postavy žáků v komiksu působí často bezradně a rozčarovaně, jako si připadá člověk po přečtení zenového kóanu. Komiksový mistr Džošu pak na jejich otázky odpovídá stejně záhadně a nečekaně, jako mohl kdysi odpovídat svým žákům skutečný mistr Džošu, který žil v letech 778–879 v Číně.

Prvních pět příhod Mistra Džošu, které vyšly ještě na stránkách Right News:

Výtvarné provedení je relativně prosté, černobílé. Perokresba je zde pro přehlednost doplněna dvěma odstíny šedi a nemá mnoho společného s kaligrafií, leda snad tuš. Jinak se autorka nechává volně inspirovat současným japonským komiksem a animovaným filmem (stylově je to patrné zejména na příbězích „Velké vlny“ a „Dívka a Buddha“) a dále květinovou ornamentálností evropské secese, která čerpala své motivy mj. z japonského výtvarného umění. Každý příběh je orámován tím, co v něm hraje nějakou roli. Někdy jsou to větve stromu, jindy bambusové rohože. Mistr Džošu a jeho žáci v jednom kuse popíjejí čaj, vaří rýži a pracují. Hlávky zelí v příběhu „Kdo nepracuje, nejí“ nejsou růže, mudrc v „Poselstvu“ vypadá jako pan Cílek a sympatický student v „Zenu pohrabáče“ zase jako Tomáš Hibi Matějíček, a není to náhoda. Nebo vlastně to možná náhoda je. Protože to určitě nebyl záměr. Ale takové věci se stávají.

Tomáš „Hibi“ Matějíček byl přizván ke spolupráci na Mistrovi Džošu jako odborný komiksový redaktor. Byl vlídný a všímavý. Jeho připomínky pomohly mnohé změnit a vylepšit. Četl příběhy ještě v syrové podobě a odhaloval slabiny, doplňoval chybějící bubliny a v jednom případě dokonce celou bitvu. Jarka Koudelka se od něj mnoho věcí dozvěděla a naučila, a bylo jí opravdu ctí. Bohužel Hibi během dvouleté spolupráce na knize zemřel. Bylo to nečekané. Budiž Ti země lehká, Hibi. Díky!

jenom čára

  1. To je skvělý, že se to povedlo, gratuluju! A komiks vypadá moc dobře, je vidět, že se autorka stále zlepšuje:-)


    — Vodník    28.04.10    #

  2. diky za komentar, Vodniku!!


    — koudelka    29.04.10    #

[· Komentář [2] ·]

  Formát Texy
jenom čára

[· další články ·]