United Flavour, vídeňský metal a Hundertwasser
[· 2.5.2008 · autor: koudelka · ilustrace: koudelka/rightnewser ·]
Ulice 1. Máje ve vídeňském Prateru.
Finále soutěže International Live Award se
konalo 1. května na open air festivalu „Rock gegen Rechts“ pořádaném
v rámci vídeňského Maifestu v Prateru. United Flavour hráli v 17:00
hodin, tedy jako třetí od konce z celkem deseti kapel. Osm
z těchto deseti kapel pocházelo z Rakouska, většina přímo
z Vídně. Jedinou další zahraniční kapelou byla Alalya ze Slovenska,
což je celkem vtipné. Být tam ještě nějací Maďaři, Marie Terezie by se
možná obrátila v hrobě a podrbala by se zamyšleně na hlavě.
Kromě toho, že byly skoro všechny kapely rakouské, nehrála ani jedna
reggae. V podstatě to byl jen metal, hardcore, výjimečně nějaká ta
sentimentální kytarovka. To by samo o sobě tolik nevadilo, až na to,
že tomu odpovídalo i složení publika. Kam jste se podívali, bryndal
si pivo na tričko s lebkou pupkatý drsný Vídeňák. Ani to by tolik
nevadilo, nebýt toho, že umístění kapel ve finále se neodvíjelo jen od
hodnocení odborné poroty, ale též od hlasování diváků. Dva autobusy
byly sice víc než jeden, přesto na to, abychom nějak výrazně ovlivnili
divácké hlasování, to bylo pořád málo. V důsledku toho skončili
United Flavour u diváků až na osmém místě.
Protože nás u Prateru vyhodili z autobusu už kolem jedné
hodiny a United hráli v pět (to jsme se dozvěděli až po příjezdu),
zbývalo nám trochu času na procházku po okolí. Samozřejmě jsme mohli
zůstat na festivalu a poslechnout si všechny ty nekompromisní drsné kapely,
jenže jak jednou člověk začne poslouchat reggae, nějak na tyhle věci
přestane mít náladu. Tak jsme se sebrali a vyrazili jsme. Původně jsme se
chtěli svézt U-bahnem do centra, ale cestou na zastávku jsme potkali stánek
s informacemi, kde nám dali zadarmo mapu a především nám poradili, jak
se dostaneme k architektonické zajímavosti jménem Hundertwasser Haus.
Ukázalo se, že dům architekta Hundertwassera je
vzdálený jen asi 10 minut pěšky. Pán a paní z informací na
nás byli moc milí, asi že jsme se s nimi snažili konverzovat německy.
Nasměrovali nás a my záhy zjistili, že jdeme po ulici 1. Máje, což byl
tedy vážně fór, jelikož bylo zrovna 1. Máje. Zasmáli jsme se a podle
mapy došli na místo určení. Hundertwasser Haus je velmi krásný a
originální, jak si můžete prohlédnout na fotografiích níže.
V pět nastoupili United Flavour na scénu a začali hrát. První
tři písničky jsem myslela, že je všechno v pytli, jelikož kapela
nedostala možnost udělat zvukovou zkoušku. Zvuk byl absolutně strašný,
skoro nebyla slyšet Carmen a totéž platilo i pro klávesy. Naštěstí
to Djei s Lukášem Kolíbalem, který dělal spojku mezi zvukařem,
nějak vychytali a pak už to byla standardní kvalita. Napětí a strach
z možného neúspěchu kapely pominuly, hudba nás uvolnila, tanec
odlepil od země, takže jsme se vznášeli a pluli na vlnách „cool, smooth
good vibes“ a „positive music was ruling our lives“. Bylo jasné, že
United Flavour jsou nejlepší, ale přesvědčujte o něčem takovém
metalisty! Jelikož Carmen do mikrofonu „nezvrací“ a jelikož mají United
místo dvou kytar dvoje klávesy, dopadlo hlasování diváků tak, jak dopadlo.
Naštěstí ale nerozhodovali o konečném pořadí jen diváci. Odborné
porotě nechyběl rozum ani odvaha a její hlasování postavilo United Flavour
na první příčku – ano, podle poroty byli United Flavour opravdu
nejlepší!!!
Carmen, když právě dozpívala…
Druhé místo, které po zohlednění diváckého hlasování nakonec
obsadili, jim vyneslo řadu zajímavých cen, například hudební software,
dny v nahrávacím studiu ve Vídni, sadu profesionálních mikrofonů
atp. Všechno si to právem zasloužili, jak se vyjádřil i jeden
z moderátorů slavnostního udílení cen, který kapelu označil za
vysoce profesionální. Sice měli být první, ale vykládejte něco takového
metalistům… ještě ke všemu vídeňským!
I tentokrát jsme nakonec šli zapařit do klubu na reggae.
I tentokrát to byl disko klub Bow 4, kde i tentokrát stanul za
gramofony DJ
3gga, Djeiův kamarád. Djei s Carmen však tentokrát neponechali nic
náhodě, půjčili si na baru mikrofon a začali „dělat topinky“ (resp.
začali toastovat; toast = angl. topinka; pozn. překl.). Důvěrně
známé písničky United Flavour zněly posazené na jiné riddimy zase trochu
jinak, ale zase úžasně. Klub Bow 4 bude na naši návštěvu ještě asi
dlouho vzpomínat, protože ho nečekaně zaplnily dva autobusy českých
fanoušků reggae, kteří se dali do tance (a někdy i zpěvu), aby se po
ani ne dvou hodinách (jako) na povel zase začali sbírat k odchodu.
Lukášovi Kolíbalovi letělo totiž druhý den v půl šesté ráno
letadlo do Holandska (co tam asi jel dělat?), tak jsme ho nechtěli zbytečně
trápit. Tak snad jsme ho moc nepotrápili, protože to bychom neradi. I on
si společně s kapelou zaslouží jeden velký „big-up“!
BIG UP!!!
______________________________________
FotoGalerie:
[· Komentář ·]
[· další články ·]