Z Lalibely do Crossu – na Cocomana & Solid Vybez!
[· 11.1.2008 · autor: koudelka · ilustrace: koudelka ·]
Pražská Holečkova ulice, to je takový šedý kaňon svažující se dolů na náměstí Kinských, lemovaný vysokými zdmi, za nimiž tušíte oázy klidu a pohody, zatímco vám pod nos smrdí auta a sem tam autobus číslo 176 jedoucí vzhůru na Strahov. Jednu zdejší dobře ukrytou oázu klidu jsme navštívili. Jmenuje se Lalibela a sídlí v dolní části Holečkovy ulice, v čísle popisném 17. Ve čtvrtek 10. ledna 2008 se tam konala vernisáž výstavy fotografií Poly, což je studentka ffuk (obor francouzština) aktivně podporující reggae scénu. To se poznalo podle toho, že jí na vernisáži hrál soundsystem Eqaul-I-zer:
LALIBELA’s internattyonal colective of H.I.M’s selectors and MCs presents Every Thursday SKA, ROOTS-REGGAE, MENTO, DANCEHALL, DUB-RAGGA-STEPPA'S and DUBSTEP evenings!
Výstava fotografií příjemně osvěžovala interiér Lalibely, který působí stále poněkud příliš hospodsky. To ale v Čechách většině lidí nevadí, naopak, je to chápáno jako přínos. Lalibela není žádná druhořadá putyka, naopak, je to prvotřídní lokál vyznačující se v dobrém slova smyslu „nehospodskou“ obsluhou, zajímavým a pestrým jídelním lístkem, a hlavně čtvrtky ve znamení reggae, které nás do podniku přilákaly. Na Lalibele je dále zajímavé to, že je jako podnik mladá a neprovařená; to znamená, že vám o ní každý druhý drsný obejda neřekne, že „sucks“, protože Lalibelu ještě pořádně nikdo nezná. Jelikož se domníváme, že klub stojí za to podpořit, zašli jsme se podívat i na zmiňovanou vernisáž, alespoň na skok.
Dj Janek ze sound systemu Equal-I-zer; foto: policka.rajce.net.
Na skok to bylo proto, že v holešovickém Crossu hrál ten večer od 22:00 Cocoman s kapelou Solid Vybez, což si redakce RN rozhodně nechtěla nechat ujít. Right News o Cocomanovi už jednou psaly, a sice v článku o Reggae Meetingu ’06, kde dostal – nebožák – trochu nakládačku. Autorku článku to mrzelo, a Cocomana pak po očku sledovala a těšila se, až o něm bude moci napsat něco pěkného. Taková příležitost na sebe naštěstí nenechala dlouho čekat. Stal se jí první koncert Cocomana se Solid Vybez v Crossu, na kterém Cocoman působil jako přesvědčivý zpěvák a frontman, jako veskrze schopný muzikant. Možná ale s takovou kapelou (Martin Patera, baskytara; Martin Červinka, klávesy; Standa Vít, bicí; a tehdy ještě Marcel Flemr, kytara!) by jako „přední muž“ obstál kdekdo. Koncert byl strhující a už tehdy se mi velmi líbil Cocomanův přednes, zejména pak jeho pokus o zpracování původního českého textu. To je snaha, která se počítá! A možná že je to i opravdické umění, protože napsat kvalitní český text na hudbu původem z Jamajky, která má – podobně jako třeba blues (česky jedině Petr Kalandra!) – úplně odlišný rytmus než naše mateřština, je velmi obtížné. Cocoman se s tím vypořádává vcelku obstojně, ale je vidět, že to není jen tak, protože v repertoáru kapely stále ještě převládají písničky s texty anglickými. „Jedna láska“ se mu nicméně povedla, je to písnička, kterou si můžete klidně prozpěvovat, což je takový – možná trochu konzervativní – požadavek na hudbu, která je míněna k tanci a poslechu. A já si myslím, že reggae k tanci a poslechu určené je. Tanečnost u reggae je patrná hned, ale důležitá je i „message“, se kterou by se ale přece nikdo nenamáhal, kdyby tahle hudba nebyla určená k poslechu. Btw, Cocomanova message je vcelku fajn: „Jenom jedna věc, který je třeba rozumět… Páč bez jednoty nepocejtíš propojení a bez propojení není pravý pochopení a bez pochopení ani pravá láska není, a život bez lásky… ? Utrpení.“
Solid Vybez s Mr. Cocomanem (vlevo); foto: Mr. Cocoman & Solid Vybez.
Druhá příležitost k tomu, napsat o Cocomanovi něco pěkného, přišla s včerejším koncertem v Crossu. Solid Vybez s Cocomanem tam vystoupili po menší odmlce, trvající podle jejich vlastních slov asi tři čtvrtě roku. Přestávku měly patrně na svědomí změny v sestavě kapely. Odešel kytarista Marcel Flemr, Cocoman se postavil za klávesy (takže teď mají Solid Vybez klávesáky dva). Při tomto koncertě se ukázalo, že Cocoman není jako „přední muž“ jen tak kdekdo. Kapela nasadí hutný zvuk, její lehce „dancehallový“ spodek se rozjíždí a do toho přichází Mister Cocoman a oslovuje publikum. Prý Cocoman příliš agituje… Já nevím, asi na to tady nejsme zvyklí.
Mr. Cocoman, frontman kapely Solid Vybez; foto: Mr. Cocoman & Solid Vybez.
Osobně se vždycky hrozně divím, jak mohla nějaká zahraniční hvězda
pop music prohlásit o českém publiku, že bylo skvělé a že lidé
báječně reagovali. Já si z koncertů v Čechách pamatuji jen
chytře přešlapující „kritiky“ a pár skalních opilých pařičů
těsně pod pódiem, ale ti se většinou dají spočítat na prstech. České
publikum považuji za jedno z nejhorších. Asi to mají na svědomí
komunistické „výchovné koncerty“, těžko říct, v každém
případě Češi se na koncertech vůbec neumějí chovat. Člověk si až
říká, proč vůbec na ty koncerty chodí. Aby o tom mohli pak někomu
vykládat? Možná. Aby tam potkali známé a kamarády, popřípadě sbalili
ženskou nebo chlapa? Pravděpodobně. Aby o tom napsali zasvěcený
článek do předního hudebního časopisu? Ale jděte, takových moc není.
Tak proč se v Čechách na koncertech tak málo tancuje a zpívá,
proč se lidé bojí dát najevo podporu jinak než tím, že zaplatí za
vstupenku?
Přitom ti, kdo dělají hudbu a hrají ji pak ostatním, přesně tuhle
přímou odezvu potřebují. Nebo ještě jinak, návštěvník koncertu by
měl podporu vyjádřit dokonce ve vlastním zájmu, protože tím může
přispět k tomu, že se jeho oblíbený interpret plně uvolní a vydá
ze sebe to nejlepší. A nejde jen o to, dostat za své peníze
požadovanou kvalitu. Živá hudba je plná magie, může dát člověku sílu,
může klidně i někomu zachránit život, když na to přijde. Hudba je
nositelkou poselství, a když to někdo myslí upřímně, tak se to pozná,
protože jedině tak hudba doopravdy funguje.
Doufejme, že to Cocoman myslí upřímně, protože by byla škoda, kdyby
to tak nemyslel. Byla by to škoda, protože by mu to muzicírování moc dlouho
nevydrželo. Jestli to ale myslí upřímně, tak potřebuje vědět, že mu
někdo věří, tak tady říkám, že mě včera vážně přesvědčil.
Jestli vás zajímá, co mě dokáže přesvědčit, tak si stáhněte Cocomanův
Promo Set a pusťte si jeho hudbu. Třeba vás neosloví, ale třeba jo.
Po koncertě, jakož i před ním, hrál DJ Liquid A, který spolu
s DJ Kryshpeenem a Dr Karym
patří do ProSoundSystemu, jenž rozhýbával tanečníky do brzkých ranních
hodin. Akce v Crossu se o5 povedla, a tak nás nemrzelo 60,– Kč,
které jsme zaplatili za vstup. Chlapíci v šatně, již má klub Cross
v prvním patře, se k nám chovali, jako bychom přišli do divadla.
I publikum si zaslouží pochvalu, protože nejspíš vědělo, do čeho
jde, a bylo připravené na Cocomanovy výzvy.
Snad se tedy příští Cocomanův koncert nebude krýt s nějakou
vydařenou reggae party v Lalibele, protože nebýt toho, měl by ve
čtvrtek 10. ledna na koncertě ještě větší podporu. Ale to nic, však oni
přijdou příště!
Lali, nebo Bela? Kdo ví?
Komentáře jsou uzavřeny
[· další články ·]
[· Záznam z AKCE! - katalog k výstavě ·]
[· Mistr Džošu a známý voják ·]